Olejové barvy - Strana 17

Jak malovat olejovými barvami

V 15. století se malba olejovými barvami stala jednoznačně nejpoužívanější technikou a nahradila tak z většiny malbu temperou. Ve 20. století jí začal směle konkurovat akryl pro svou jednoduchost a všestranost. Nicméně i dnes je olejomalba mezi umělci stále velmi oblíbená a zaujímá dál pozici královské mistrovské techniky. Hloubku, sytost a široké možnosti této pastózní barvy totiž zatím nic plně nenahradí. Začátečníci v malbě mají z olejových barev určitý respekt, není třeba se ale této techniky obávat. Naopak, olejové barvy svou kvalitou pomáhají umělci dosáhnout krásných výsledků a proto se neváhejte do toho pustit. V článku vám poradíme jak na to.

Co je to olejová barva

Olejové barvy se vyrábějí třením pigmentového prášku v oleji (nejčastěji lněném). Lněný olej má tendenci žloutnout, proto se k výrobě bílých a jiných světlých odstínů používají méně žloutnoucí oleje, jako je např. ořechový nebo saflorový. Vzhledem k jejich obsahu nelze olejové barvy ředit jednoduše vodou (ikdyž dnes už existují i média, která tuto vlastnost umožňují). K ředění slouží terpentýnový olej nebo už zmíněné jiné oleje. Každý pigment potřebuje pro žádanou konzistenci jiný objem oleje, např. alizarin nebo kraplak potřebují více, a proto jsou pak tyto barvy více transparentní.

Obsažené oleje dodávají barvě charakteristický vzhled a specifickou dobrou manipulovatelnost. Důkladně utřené pigmenty s oleji vytváří pasty, které jsou vizkózní a pružné. Výrobci do barev přidávají i různá plnidla a záhustky (např. německý výrobce Schmincke nabízí své profi barvy Mussini, které obsahují pryskyřici), a tak mají svůj vlastní speciální recept pro výrobu těch nejlépe použitelných olejových barev, který zůstává tajemstvím.

Olejové barvy relativně dlouho zasychají a proto je s nimi možno pracovat i nějaký čas po nanesení na plátno. Další vrstvu barev můžete nanášet přímo na starší vrstvy, není potřeba je nijak upravovat. Po zaschnutí barvy mírně ztmavnou, je nutno s tímto efektem dopředu počítat.

Po úplném zaschnutí barev je vhodné výslednou malbu zalakovat a ochránit ji tak před nečistotami a dodat ji celkový lesk. K tomu slouží damarové laky. Více se dočtete v kapitole níže - Média pro olejové barvy.

Varianty olejových barev

Olejové barvy jsou k dostání v tubách nebo větších plechovkách. Existuje také tuhá podoba - tzv. oil stick, olejové tyčinky nebo pastely. V naší nabídce najdete např. od firmy Sennelier. Pokud s malbou začínáte, postačí vám studentská kvalita barev, např. od francouzského výrobce Pébéo, ukrajinského Rosa nebo čínského Phoenix. Barvy ve střední - umělecké kvalitě jsou velmi oblíbené od českého výrobce Umton, polského Renesans nebo Winsor & Newton. Pro náročné jsou tu např. profi barvy od německého výrobce Schmincke nebo holandského Old Holland.

Kompletní nabídku olejových barev najdete zde. 

Mohu si vyrobit vlastní olejovou barvu?

Ano, existují produkty, díky kterým si můžete zkusit vyrobit vlastní barvu. V naší nabídce najdete mnoho druhů i značek pigmentů, které smícháte s předem připravenou bází. Na skleněné desce rozetřete pomocí třecího běžce lžičku pigmentu a přimíchejte odpovídající množství báze. Důkladně spolu promíchejte, například špachtlí či lžičkou. Podle této směsi pak přidávejte buď pigment či bázi, než bude barva mít správnou konzistenci pro použití. Ideálních proporcí bylo dosaženo, pokud mají zaschlé tahy barvy hladký povrch a nedrolí se.

Techniky malby 

V zásadě rozlišujeme dva hlavní způsoby, kterými lze olejovými barvami malovat. A to alla prima (tzv. na jeden zátah) nebo ve vrstvách (čekáme na zaschnutí vrstvy a poté nanášíme další). Přičemž je třeba dodržovat určitá pravidla, aby nám malba nepraskala, tedy zejména je nutné dodržovat pravidlo mastnější na méně mastné. Technika alla prima vyžaduje rychlejší práci, malujeme během jednoho sezení nebo dokud nám obraz neuschne. Malbou alla prima se dá zachytit leccos od realistických portrétů, přes krajinky a využití najde i v zachycení spíše expresivních energických děl. Pro stejnou techniku můžeme znát označení mokré do mokrého nebo-li wet-on-wet, kterou proslavil umělec Bob Ross svými snovými krajinkami. Pro tuto techniku máme v nabídce tekutové podkladové barvy od firmy Renesans.  

Dále můžeme zmínit techniku impasto, tedy nanášení barvy v silné vrstvě, kdy tahy zůstávají jasně viditelné a vytvářejí texturovaný vzhled povrchu. Impasto se většinou používá spolu s technikou alla prima a více pro expresivní malbu. 

Velmi oblíbenou je dnes malba pomocí špachtlí. Kromě toho, že se špachtle používají na míchanání barev, mohou posloužit i místo štětce. V nabídce je mnoho tvarů a velikostí a z různých materiálů. Malba špachtlemi nevyžaduje tolik přesnost jako spíše umění práce s barvami a jejich správné vrstvení. 

Stějně jako v akrylu i v olejomalbě můžeme malovat technikou tupování a pointilismu. Pomůckou nám budou kulaté štětce nebo molitanové tupovací štětce. Pointilismus je mísení primárních barev vedle sebe tak, aby z odstupu vytvářely dojem sekundárních a dalších barev celého spektra. 

Zajímavou technikou je sgrafito neboli vyškrabování do vlhké olejové vrstvy obráceným koncem štětce, špachtlí nebo jakýmkoliv jiným ostrým nástrojem. 

Postup při malbě, podklady, štětce

Malovat můžeme na plátno, dřevo, sololit, karton, papír i jiné povrchy. Z praxe je však pro malování nejvhodnější plátno natažené na napínacím rámu, tzv. blindrámu.

Druh plátna může nemálo ovlivnit charakter malby. Hrubší lněná plátna se více hodí na expresivnější díla, zatímco ty méně hrubé jsou daleko příhodnější pro precizní jemné malby tenkými tahy. Nejjemnější bývají plátna syntetická, lehce hrubší je pak bavlna. Kdybychom chtěli materiál velice hrubý se silnou texturou, můžeme zvolit jutu. V každém případě je důležité, aby bylo plátno ošetřeno šepsem, který chrání před prosáknutím oleje do podkladu. V nabídce najdete přímo olejový šeps, ale lze použít i šeps akrylový. Pokud se vám do napínání plátna nechce, můžete zakoupit plátna napnutá, která jsou od výrobce už našepsována. Nabídku všech pláten najdete zde. 

Další možností je malba na tvrdý podklad, jako je plátno na desce, sololitová deska, překližka nebo i sklo a mramor.

Našepsovaný podklad si dále můžeme nabarvit v jednom barevném tónu, tzv. imprimatura. Jedná se o tenkou transparentní vrstvu malby, přes kterou prosvítá případný předkres tužkou nebo uhlem. Imprimaturu si vytvoříme smícháním olejové běloby s danou barvou a zředíme terpentýnem. Často se používá imprimatura středního tónu, což nám zjednoduší později práci při docílení efektu průsvitu. 

Na míchání barev budeme potřebovat paletu, nejlépe dřevěnou, ze které půjde přebytečná barva dobře odstranit. Nabídku palet najdete zde. 

Kromě barev, médií, podkladu a paletky budeme ještě potřebovat vhodné štětce a špachtle. Na malbu olejem se dají použít jak štětce přírodní tak i syntetické. Dražší přírodní s jemnými štětinami, jakými jsou například štětce sobolí, bývají nejvhodnější na jemnou precizní malbu, málokterý syntetický vlas jejich kvalitu umí nahradit. Se štětinovými štětci lze zase naopak pracovat velmi energicky, hodí se při technice alla prima i proto, že s nimi můžeme pokládat větší plochy a silné vrstvy barvy. Měkké štětce se používají na nanášení lazur. Často se dají použít stejné štětce pro olejomalbu i akryl, naši nabídku najdete zde.

Pro udržení čistoty barvy je důležité, abychom štětec po každém použití důkladně vymyli anebo měli připravenou větší sadu čistých štětců, které budeme po ušpinění od barvy měnit a používat vždy jen jeden štětec pro jeden barevný odstín. Ze štětců nejdříve otřeme do hadříku přebytečnou barvu, vymyjeme v terpentýnu a nakonec v dlani nebo kalíšku s mýdlem nebo tekutým čističem na štětce. Mýdla na štětce najdete zde. 

Samotný postup malby, jak už bylo řečeno, musí dodržovat určitá pravidla. Pokud malujeme ve vrstvách, postupujeme od nejtenčích, ředěných pouze terpentýnem po silné s vysokým obsahem oleje. Tomuto pravidlu říkáme postupné přimašťování. Nikdy nemalujeme do nezaschnuté vrstvy. Tím zabráníme popraskání a loupání barvy. Je třeba mít na paměti, že barvy mají různou dobu schnutí. Obecně lze říct, že nejkratší dobu schnou zemité barvy (umbra, sienna, okr) a nejdéle kadmia (žluté, modré, červené) a běloba titanová. 

Po úplném zaschnutí, což může trvat i několik měsíců, malbu zakončíme závěrečným zalakováním. Lakovat můžeme klasickou cestou, tedy rozetřít tekutý lak plochým štětcem nebo dnes existují i varianty laků ve spreji, které jsou jednodušší na aplikaci. Lak musí být damarový nebo existují laky univerzální, které lze použít pro olejomalbu i akryl. 

Média pro olejové barvy

Médiem označujeme jak právě médium nosné a nebo dodatečné směsi, které se mohou skládat z oleje, terpentýnu nebo pryskyřičného laku. Jako nosič olejových barev se nejčastěji používá za studena lisovaný lněný olej. Lze koupit buď levnější rafinovaný nebo kvalitnější polymerovaný, který je méně tekutý, rychleji zasychá, výrazně méně žloutne a navíc si zachovává pružnost. 

Ořechovým nebo saflorovým nebo-li světlicovým olejem ředíme bílé pigmenty a makový je vhodný pro zpomalení schnutí barev. Olej makový se tedy nejčastěji používá při malbě alla prima, při které se nám velice hodí trocha času navíc.

Terpentýnový olej je základním médiem, které budete při olejomalbě určitě potřebovat. Používá se k ředění barev ale i k čištění štětců, špachtlí a palet. Terpentýnový olej má specifický zápach a je těkavý, to znamená, že i silně hořlavý. Pokud hledáme náhrady, můžeme se obrátit buď k terpentýnu bezzápachovému, který je pouze chemicky upraven, ale stále je těkavý a zdraví lehce škodlivý, ale postrádá charakteristický zápach. Vyrábí se i terpentýn pomerančový, který má pomerančovou vůni, zamezí tedy částečně nepříjemnému zápachu. Existují i různá eko ředítka, která jsou více či méně ekologicky a zdravotně nezávadná, avšak neodstraní barvu za štětců tak dobře jako klasický terpentýn. 

Protože olejomalba velmi dlouho schne, jsou často vyhledávanými médii sikativy a jiné urychlovače schnutí. Dobu schnutí můžeme naopak i prodloužit různými retardéry schnutí. 

Pro zvýšení hustoty barev lze použít impasta a strukturovací gely na bázi akrylové pryskyřice, což se hodí pro práci se špachtlí.

Novinkou jsou média, která změní vlastnosti olejových barev tak, aby se daly ředit vodou. Toto médium pro vodouředitelnost se smíchá s barvou rovnou na paletě a pak můžeme nejen ředit vrstvy malby, ale i čistit štětce a jiné pomůcky vodou. Případně dnes existují už i vodou ředitelné olejové barvy, které lze použít rovnou bez média. 

Mezi média se řadí i finální laky pro zalakování malby, v tekuté formě nebo ve spreji. Nejen že ochrání malbu před nečistotami, ale dodá ji i celkovou hloubkou a podpoří sytost barev. Na výběr jsou laky matné, lesklé nebo saténové (pololesklé). Lak si můžete i sami vyrobit smícháním damarové pryskyřice s terpentýnovým olejem. 

Mezi laky vyrobené rozpuštěním pryskyřice v lihu patří např. benátský terpentýn. Ten se používá zejména pro zvýšení lesku, tekutosti a pružnosti barev, ale jeho nevýhodou je tendence ke žloutnutí. Prodlužuje dobu schnutí. S pryskyřicemi je všeobecně problém, v 17. století se zjistilo, že po delší době oxidují a povrch malby kvůli tomu tmavne. S tímto jevem bojují restaurátoři dodnes.

Dalšími zajímavými médii je např. cold wax medium pro zvýšení konzistence nebo jako finální lak, glazing medium pro zvýšení elasticity barev a lesku a mnoho dalších, florentine pro čištění starých olejomaleb nebo grafické médium pro olejové barvy, díky kterému můžete z jakékoli olejové barvy vyrobit barvu pro grafický tisk. Pro kompletní nabídku médií přejděte na náš e-shop.

Doufáme, že jsme vám v tomto článku poskytli potřebné informace pro vaši práci a brzy se do této královské techniky pustíte. Její zvládnutí vyžaduje čas a trpělivost. Odměnou vám však budou krásná zářivá díla a příjemně strávený čas. Přejeme vám hodně štěstí při tvorbě.