- Infolinka eshop:
- (+420) 602 641 086
- info@artikon.cz
- po-pá: 8:00-16:00
Úplně jednoduše bychom mohli barvy rozdělit na vodou ředitelné, což jsou tempery, kvaš, akvarel a akryl a barvy neředitelné vodou, jako jsou např. olejové barvy. Další specifickou vlastností u barev je doba schnutí a možnost barvy po zaschnutí dále rozmývat. Vodou ředitelné barvy schnou na vzduchu poměrně rychle a kromě akrylu je lze všechny dále rozmývat. Olejové barvy oproti tomu schnou několik dnů až týdnů a lze je po tu dobu rozmýt specielními médii. Každá barva vyžaduje jiný typ podkladu. Tempera, kvaš a akvarel si nejvíce rozumí s papírem, ale lze s nimi malovat i na plátno. Akrylové barvy snesou jakýkoli podklad a olejové barvy si zaslouží kvalitní plátno, případně dřevěnou desku. Pro práci s barvami si často nevystačíme jen s nimi, ale použijeme tzv. média - speciální přípravky, které mění nebo podtrhují požadované vlastnosti barev (více o médiích v článku Co jsou to média a jak se používají). Při malbě nesmíme opomenout, jak důležité je vybrat si dobrý štětec, který se hodí k vybrané technice (více v článku Jak vybrat štětec). Pro uchycení papíru či plátna se nám bude hodit kvalitní malířský stojan, ať už na domácí tvoření nebo ven do plenéru (tipy najdete v článku Jak si vybrat malířský stojan).
Pro vlastní výběr barvy je třeba položit si otázku: Jak moc se chci malbě věnovat a kolik času a financí jsem ochoten do tvorby investovat? Nelze všeobecně říct, jaká technika je vhodná pro koho. Každý si najde svou cestu. V malbě se často kombinuje i více technik v jednom díle dohromady. Fantazii a provedení se meze nekladou. Abychom Vám výběr usnadnili, uvádíme jednotlivé techniky a možnosti jejich využití.
Tempera
Tempery se používaly už ve středověku k nástěnné a deskové malbě. V té době bylo zvykem do barvy přimíchávat vejce, později přimíchání oleje dalo vzniknout prvním olejovým barvám. Dnešní tempery, jak je známe, jsou vodou ředitelné barvy, hojně používané především na školách a výtvarných kurzech pro jejich jednoduché použití a cenovou dostupnost.
Mezi hlavní výhody tedy patří ředitelnost vodou, rychlé schnutí (což ale může být i nevýhoda), kryvost a fakt, že i po zaschnutí lze barvy znovu rozmýt barvou. Mají hustší konzistenci a prodávají se v tubách nebo kalíšcích. Nevýhodou je, že po zaschnutí změní tón (nejsou světlostálé) a jsou spíše matné, ne příliš "živé".
Pro předkres můžeme použít tužku nebo přímo temperovou barvu. Barvy lze míchat na plastových nebo dřevěných paletách, pro malbu použijeme štětec nebo špachtle a jako podklad poslouží plátno, tužší papír, sololit nebo dřevo. Malbu lze na závěr přetřít lakem nebo fixativem ve spreji.
Nabídku temperových barev a dalších pomůcek k malbě najdete zde.
Akvarel
Akvarel je další technika, kde se používá barva rozpustná ve vodě. První akvarelové malby se dochovaly z dob starého Egypta, kde malovali na svitky papyru. Později v 16. století akvarel významně pozvedl malíř a rytec Albrecht Dürer, který ho používal k dokolorování svých perokreseb (v naší nabídce najdete akvarelové pastelky od firmy Faber-Castell pojmenované po tomto malíři). Samostatným médiem se akvarel stal v průběhu 18. století, kde se začal hojně využívat mezi krajináři na anglické škole. Dnes je akvarel technika, která se řadí mezi ty náročnější, se kterou se ale při jejím zvládnutí dají vytvořit nádherná neopakovatelná díla.
Akvarelové barvy je třeba odlišit od klasických "vodovek", které známe ze školy. Ty neobsahují zdaleka tolik pigmentu a jsou méně kvalitní. Umělecké akvarelové barvy se nabízejí zpravidla ve 3 formách:
Umělecké akvarelové barvy najdete na našem e-shopu zde.
Klasické školní "vodovky" najdete zde.
Pokud s akvarelem začínáte, můžete vyzkoušet barvy tzv. "studentské" kvality, které jsou za nižší cenu, ale přesto stále kvalitní.
Výhodou akvarelových barev je snadná ředitelnost vodou a možnost následného rozmytí. Pracuje se s velkým množstvím vody, což vyžaduje cvik a jisté znalosti akvarelu. Nevýhodou je, že barva nekryje a je tedy nutné počítat se světlými místy už od začátku malby. K tomu nám dobře poslouží i krycí guma, kterou si můžeme zakrýt místa na papíře a malovat přes ně (grycí gumu ve fixu či tekutou najdete zde).
Důležitou roli hraje vybraný podklad, tedy kvalitní papír s vysokou gramáží, která zaručí dobrou savost vody. Doporučujeme zvolit papír s gramáží 200g a více. Dnes jsou v nabídce jak samostatné papíry, které je třeba při práci vypnout na pevnou desku, tak i lepené papíry v bloku, které plní funkci pevného podkladu. Listy v kvalitních blocích se při malbě nepropíjí. Papíry mají různá složení, většinou je to kombinace bavlny a celulózy (čím větší podíl bavlny, tím kvalitnější papír a lepší výsledek tvorby). Dále se papír různí ve struktuře: za studena lisované papíry (cold pressed) mají hrubší a viditelnější strukturu papíru a za tepla lisované papíry (hot pressed) jsou hladší a jemnější, vhodné spíše na detaily (výběr akvarelových papírů najdete zde).
Neméně důležitý je výběr kvalitního štětce, který musí také pojmout větší množství vody. Výborné jsou přírodní štětce, např. veverčí chlup, sobol, apod., ale v syntetických imitacích si lze také vybrat. Všeobecně platí, že je lepší zvolit jeden kvalitní štětec (může být i silnější, pokud je kvalitní a dobře drží špičku, půjde s ním malovat i detail) než více nekvalitních štětců (vhodné štětce pro akvarel najdete zde).
Pro samotnou práci s akvarelem si lze vystačit jen s výše uvedeným materiálem, nicméně pro přechod na další úroveň malby je nezbytné použít i tzv. média. Více se o médiích dozvíte v článku Jak malovat akvarelovými barvami a zakoupit je můžete zde.
Kvaš
Kvašová barva je nejvíce přirovnávána k barvám akvarelovým, také obsahuje arabskou gumu ale na rozdíl od akvarelu má v sobě krycí bělobu, díky které lze s barvami malovat i na tmavé podklady. Technika kvaše byla používána ve 12. století v islámských zemích a později i v Evropě. U nás tuto techniku proslavil český malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. Barvy jsou ředitelné vodou a mají hustší konzistenci než barvy akvarelové. Po zaschnutí mírně zesvětlají. Dají se dobře kombinovat i s temperou.
Výběr kvašových barev najdete zde.
Akryl
Akrylová barva je poměrně čerstvá technika, její první podoba přišla na trh až v roce 1949. Od samého začátku se stala velmi oblíbenou mezi umělci i amatéry. Dnes se řadí mezi nejoblíbenější barvy, ať už z důvodu jednoduché aplikace nebo relativně nízké ceny. Barvy jsou vodou ředitelné a velkou výhodou je, že drží téměř na každém povrchu. Kromě papíru a plátna je tedy můžeme aplikovat i na dřevo, sololit, kameny, zdi, plast, aj. Výhodou ale i nevýhodou může být jejich rychlé schnutí, což lze ale zpomalit pomocí médií. Barvy jsou pěkně pružné a dobře přilnou k podkladu. Oproti temperám mají živější odstíny, bývají lesklejší (ne všechny) a jsou velmi odolné proti okolním vlivům.
Akryl můžete zakoupit v tubách, sklenicích, kelímcích či jako inkoust nebo ve spreji. Dají se míchat mezi sebou a to na dřevěné nebo plastové paletě, kterou lze jednoduše umýt nebo zaschlou barvu seškrábnout. Na akryl jsou vhodné syntetické štětce s jemným vlasem a pro větší vrstvu barvy můžeme použít i špachtle. Do akrylu lze přimíchávat různé strukturovací pasty pro vytvoření 3D efektu a jiná média.
Pokud se chcete o akrylu dozvědět více, přejděte na článek Jak malovat akrylovými barvami, kde najdete tipy na postup malby a jaké lze použít pomůcky a jiná média.
Nabídku akrylových barev a dalších pomůcek najdete zde. Na našem Youtube kanále najdete Velký test akrylových barev střední cenové třídy, který si pro Vás připravili Procesisté.
Olejomalba
Malba olejovými barvami se řadí mezi mistrovské techniky. Jak už jsme zmínili v článku výše, olejové barvy se vyvinuly postupně z vaječné tempery. Významně se rozšířila v době gotické díky bratrům Eyckovým a vynálezu terpentýnu a později byla hojně využívána napříč renesanční Itálií. Dnes už olejovým barvám významně konkurují barvy akrylové, nicméně ty svými vlastnostmi prozatím nenahradí hloubku, sytost a zářivost barev olejových.
Olejové barvy se vyrábí třením pigmentového prášku v oleji (nejčastěji lněném). Nelze je tedy ředit vodou, což je jejich velká nevýhoda především pro začátečníky v malbě. Do barev lze přimíchávat speciální média, ať už na olejové bázi nebo různá jiná ředidla. Další nevýhodou jsou výpary látek obsažených v ředidlech a barvách, což může být problém, pokud nemáte oddělené prostory pro malbu od obývaných prostor. Nicméně téměř každý umělec bude tvrdit, že není pravého ateliéru, než toho, kde jsou "cítit" barvy. Velkou výhodou olejových barev je delší doba schnutí, což nám umožní pracovat s obrazem více v klidu a delší časový úsek. Po dokončení malby je zas trochu nepříjemné čekání na finální zaschnutí obrazu. Olejové barvy jsou po zaschnutí stále stejně syté a zářivé a životnost obrazů je zdaleka nejdelší ze všech technik. Olejomalby mají i tu výhodu, že se dají po desítkách let znovu vyčistit od prachu a špíny.
Olejové barvy se prodávají v malých tubičkách, větších tubách a nebo plechovkách. Dají se sehnat i cenově dostupné barvy, některé přírodní pigmenty jsou však výrazně dražší z důvodu náročnosti jejich výroby. S barvami lze malovat na plátno (bavlněné nebo lněné) nebo na dřevěnou desku. Dnes jsou v nabídce i plátna v bloku, což se může hodit pro zkoušení malby. Barvy se míchají ideálně na dřevěné paletě nebo lze použít jednorázové papírové, které se po použití vyhodí. Pro olejomalbu je důležité vybrat kvalitní štětec, v nabídce jsou jak syntetické tak klasické přírodní, na místě je také dobře se o štětce starat, aby se brzy nezničily. Oblíbená je i technika kladení barev na plátno pomoc špachtlí. Kromě různých médií, které se přimíchávájí přímo do barev, je dobré použít na závěr po úplném zaschnutí damarový lak, který malbu ochrání a sjednotí.
Jaké jsou konkrétní postupy při malbě a jaké pomůcky k tomu vybrat se dočtete v článku Jak malovat olejovými barvami .
Olejové barvy a další sortiment najdete na našem e-shopu zde.